K historii větrných elektráren

V Čechách na Moravě a ve Slezsku se využívala větrná energie již v 18. a 19. století. Svědčí o tom asi 260 zcela nebo částečně zmapovaných lokalit, kde dříve stávaly větrné mlýny, z nichž některé se dochovaly dodnes. Dále historicky doložená existence 879 větrných mlýnů. Tyto postupem času zanikly a jejich práci nahradila zařízení poháněná elektrickou energií.

Snahy o seriozní využití větrné energetiky u nás započaly na počátku 80. let. Pro tehdejší centrální úřady byl vypracován a později upřesňován odhad větrného potenciálu tehdejšího Československa.

V uplynulém desetiletí se projevil zvláštní fenomén v dynamice rozvoje větrné energetiky. Můžeme konstatovat, že jde o "paradox český". Tento fenomén má v evropském kontextu zcela zvláštní postavení. Jestliže v sousedních státech, jako např. v Německu a Rakousku, probíhá nárůst ročně instalovaných výkonů větrných elektráren exponenciální řadou, v České republice podobný trend bylo možno pozorovat pouze v období let 1990-1995. Po tomto roce nenastává rozvoj ani stagnace, ale naopak křivka rozvoje má prudce klesající tendenci. Můžeme konstatovat, že do roku 1995 byly na území ČR vybudovány 24 elektrárny s celkovým okamžitým výkonem 8 220 kW.

Tentýž trend byl zaznamenán v oblasti tuzemských výrobců větrných elektráren, jak malých výkonů, tak velkých (nad 75kW). Na počátku devadesátých let bylo započato s výrobou větrné elektrárny o výkonu 75kW v Mostárnách Frýdek Místek, které dodávaly tubusy pro firmu Tacke. Vítkovické Železárny a.s. rozpracovaly výrobu VE s výkonem 315kW.

Vznikly další firmy: Energovars s.r.o. - jejíž stroje jsou stále v provozu, z čehož stroj VE 630kW držel světový trend ve vývoji. Dále firma Ekov s.r.o. jejíž stroje jsou taktéž v činnosti. V těchto firmách probíhala i výroba rotorů, jak malých, tak pro velké stroje.

Chceme-li uplynulé období zhodnotit, je nutné uvést důvody, které větrnou energetiku přivedly k tak neradostnému vývoji.

V prvé řadě se jedná o mizivou podporu politickou a ekonomickou vládních orgánů, zejména Ministerstva obchodu a průmyslu a Ministerstva financí. Právě předpoklady růstu výkupních cen motivovaly podnikatele a výrobce k aktivitám, ale jak se později ukázalo tento předpoklad byl chybný a vedl všechny podnikatele ke krachu. Drahé úvěry, nedostatečné státní dotace a nulová podpora výrobců technologií, kteří neměli potřebný kapitál na vývoj, jednoznačně zapřičinily, že domácí firmy vyrábějící velké větrné elektrárny zanikly. Tento zánik výroby má za důsledek, že v současnosti nejsou na trhu levnější tuzemské výrobky a případný podnikatel v této oblasti má jedinou možnost - nákup zahraniční technologie. Česká výroba větrných elektráren se zredukovala na částečnou výrobu stativů, rámů strojoven, laminátových dílů atd. V současné době je jediným způsobem, jak vstoupit do výroby větrných elektráren, kooperace různých komponentů, nákup licencí na výrobu agregátů atd…

Dalšími faktory neúspěchu větrných elektráren byla skutečnost, že každý vyrobený stroj byl v podstatě prototyp a trpěl odpovídající vysokou poruchovostí - až 50%. Neúměrně dlouhou dobou oprav, na něž provozovatelé neměli peníze ani u zahraničních větrných elektráren.

Druhou nejčastější se projevující skutečností byla výstavba větrných elektráren v lokalitách s nedostatečnou zásobou větrné energie, případně nesprávně určenou. Problematické je také umístění větrných elektráren v lokalitách s malou nadmořskou výškou.

Z v minulém desetiletí postavených větrných elektráren je v plném nebo částečném provozu 8 elektráren s celkovým výkonem 2 375kW, demontováno bylo 5 VE s celkovým výkonem 925kW, mimo provoz je 11 VE o celkovém výkonu 4 920kW.